Koronavirus Covid 19 napadá nejčastěji dýchací systém, pro záchranu pacientů s těžkým průběhem nemoci jsou tak klíčové plicní ventilátory. Těch je ale v nemocnicích omezené množství i v běžném režimu, natož během pandemie. Tomáš Kapler, zakládající člen iniciativy COVID19CZ, odmítl riskovat, že by se na nějakého nemocného nemusel přístroj dostat. Inicioval proto vývoj stovek unikátních plicních ventilátorů, které lze rychle sestrojit a nejsou tak finančně nákladné. Na projektu CoroVent se podílela právě skupina COVID19CZ, Fakulta biomedicínského inženýrství ČVUT a soukromé firmy. Zapojila se i veřejnost, která darovala na realizaci záměru víc než 14 milionů korun.

Co tě vlastně přesně inspirovalo k tomu, abyste se pustili do výroby plicních ventilátorů?

Na začátku března se začaly objevovat znepokojivé zprávy o tom, jak v Itálii, Španělsku nebo Číně chybí plicní ventilátory. Počet nakažených byl příliš vysoký, a nemocnice neměly dost přístrojů. Někde se to dostalo do tak kritického stádia, že museli lékaři při příjmu rozhodovat, komu ventilátor dají, a komu ne. Třídili pacienty třeba podle věku, nadváhy, přidružených nemocí a odhadovali, kdo má jakou šanci na přežití.

Něco takového jsem si u nás rozhodně nepřál vidět. Všechno ale nasvědčovalo tomu, že to tak bude. V té době jsme totiž s třítýdenním zpožděním kopírovali vývoj počtu nakažených v Itálii. Zprávy z Ministerstva zdravotnictví také nebyly moc uklidňující – jednou tvrdili, že máme stovky ventilátorů, pak zase tisíce, byl v tom zmatek a informacím se nedalo věřit. Oslovil jsem proto své známé, zda bychom nemohli začít rychle vyrábět další ventilátory, aby jich byl v nemocnicích dostatek. Podařilo se mi nakonec propojit s profesorem Karlem Roubíkem z Fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT, který se vývojem těchto přístrojů zabývá už 25 let. Byl to právě on, kdo se svým týmem dokázal CoroVent navrhnout.

Kdo všechno se tedy na vzniku podílel?

Do projektu se celkově zapojily desítky lidí z téměř dvaceti firem a škol. Všichni pracovali několik měsíců, a to i během víkendů a většinou zcela zdarma. Pomáhala také řada lékařů z několika nemocnic, překladatelé, právníci, dopravní služby, piloti se svými letadly, kteří převáželi součástky, i spousta jednotlivců.

Z podniků bych jmenoval především českou společnost MICo, která zajišťuje řešení konstrukčního návrhu pneumatické části, kompletaci, logistiku, průběžné financování i vývoz ventilátorů do zahraničí. Majitel věří projektu natolik, že do nákupu dílů už investoval desítky milionů korun. Důležitý je také podnik Beckhoff, který dodává pro CoroVent „mozek“, tedy mikropočítač a další elektroniku.

V čem se CoroVent liší od jiných plicních ventilátorů?

Vývoj medicínského ventilátoru trvá obvykle tři až šest let. Náš ventilátor jsme vyvinuli za pár týdnů velice intenzivního nasazení. Je totiž vytvořený speciálně pro covid-19 a jemu podobná onemocnění, proto je o něco zjednodušený a má jen jeden režim (jmenuje se objemově řízená ventilace), který je vhodný pro pacienty s touto specifickou chorobou.

Je jedinečný hlavně v tom, že není sestavený ze zdravotních dílů, ale ze součástek běžně používaných v jiných oborech. To bylo zásadní z toho důvodu, že během pandemie nebyly zdravotní součástky k sehnání vůbec nebo za velmi vysokou cenu. Bylo nám proto jasné, že pokud chceme ventilátory začít dělat ve velkém, musíme je sestavit ze součástek, které jsou sehnatelné v milionech kusů. Popřípadě z dílů, které jsme sami schopni ve velkém objemu vyrobit. I tak ovšem náš ventilátor musel splnit ty nejpřísnější požadavky lékařů a úřadů. V žádném případě jsme nechtěli riskovat něčí životy.

Jak je to s cenou – je srovnatelná s běžnými plicními ventilátory?

To je další obrovská výhoda, CoroVent je výrazně levnější. Běžný profesionální ventilátor s plnou škálou funkcí stojí zhruba milion korun. Základnější verze, která už dovede zachránit pacienta s covidem, se v normálních dobách pohybuje od půl milionu výš. My jsme nákladově na třetině až pětině těchto částek.

Proč je váš plicní ventilátor levnější než běžné verze?

Protože je ventilátor specializovaný na covid-19, mohli jsme vynechat některé složitější technologie, což snižuje jednak cenu, jednak náročnost jeho obsluhy. Ventilátor lze ovšem softwarově i hardwarově snadno vylepšit, celý je totiž sestaven podobně jako stavebnice Lego. Navíc je vyroben velmi robustně, z kvalitních materiálů a dílů. To z něj dělá ideální přístroj například do fondů státních hmotných rezerv.

Vy jste s projektem uspěli tam, kde i slavné americké firmy jako Tesla pohořely. Čemu to přisuzujete?

Světové firmy jako Tesla, Dyson, McLaren či General Motors neuspěly proto, že během pandemie jsou zdravotní součástky prostě nedostatkové zboží. Představovaly si, že vezmou design existujícího ventilátoru a jednoduše jich vyrobí víc. Pochlubily se prototypem, získaly pozornost médií, finance od států, ale pak zjistily, že nemají z čeho ventilátory vyrobit.

Některé další koncepty zase chybně vycházely z deset let starého studentského projektu z Massachusetského technologického institutu, kde pohotovostní ventilátor vznikne z ručního resuscitátoru doplněného o motorek. Jenže tento přístroj byl určený jako levná náhrada plicního ventilátoru do sanitek v rozvojových zemích. Ne jako něco, na čem by mohl být pacient závislý řadu dní.

Kde jste získali finance na vývoj?

Zahraniční projekty získaly ve své domovině finanční podporu od státu. My jsme kromě planých slibů nedostali od vlády naprosto nic. Od počátku jsme pracovali zcela zdarma a ještě jsme kolikrát investovali vlastní peníze. Nejvíce, řádově desítky milionů, do projektu vložila zmíněná společnost MICo. Několik milionů přispěly i další velké firmy. V počáteční fázi jsme rovněž museli požádat o pomoc veřejnost v crowdfundingové kampani.

Veřejná sbírka byla obrovský úspěch. Překvapila tě taková vlna solidarity a zájmu?

Reakce lidí na naši kampaň byla neuvěřitelná. Na první ventilátory jsme potřebovali vybrat 10 milionů korun. Během necelého dne se nám sešlo ještě o 4 miliony víc! Přispělo víc jak 7,5 tisíce lidí. Navíc se díky medializaci přihlásilo také několik větších partnerů. Rád bych všem ještě jednou mnohokrát poděkoval.

V tu chvíli se nám také ozvala vláda a slibovala podporu. Kampaň jsme tak zastavili v domnění, že by vybavení nemocnic měl primárně platit stát. Pan premiér nám také hned na začátku slíbil zajistit výjimku, aby bylo možné naše ventilátory využít v nemocnicích ještě před tím, než budou certifikované, protože to mnohdy trvá velice dlouho. Nezajistil ale nic. To bylo přitom klíčové nejen pro Česko, ale také pro prodej přístrojů do zahraničí. Právě vývoz části výrobků nám mohl pomoci pokrýt obrovské investice v řádech desítek milionů korun. Samozřejmě se prodej netýká těch přístrojů, na které se skládala veřejnost – ty poputují do českých nemocnic.

Vývoj CoroVentu musel probíhat na dálku. Znamenalo to velkou komplikaci a zdržení?

Paradoxně vše probíhalo možná ještě rychleji než za normálního režimu. Lidé pracovali z domovů, kanceláří a dílen. Byli jsme v dennodenním kontaktu přes internet. Jediným problémem byla přeprava dílů a hotových prototypů mezi jednotlivými výrobci a laboratoří ČVUT. I zde pomohla platforma COVID19CZ, díky které prakticky každý den několik dobrovolných řidičů i pilotů letadel převáželo díly mezi Prahou, Kladnem, Brnem, Plzní, Třebíčí a Prosetínem.

Kolik ventilátorů tedy nakonec vzniklo? Původně jich mělo být 500…

Oněch 500 byl spíš odhad na základě velké poptávky z českých i zahraničních nemocnic. Bohužel se záhy ukázal velký problém v potřebě lékařských certifikací – ty se běžně vyřizují zhruba rok a půl. EU či Spojené státy proto během pandemie vydaly doporučení, aby jednotlivé země udělovaly pro výrobce ventilátorů výjimky, pokud splní základní požadavky. Jen tak by se totiž mohly přístroje dostat do nemocnic včas. Jenže se zmírněním nákazy k těmto výjimkám nikdy nedošlo.

Zatím jsme vyrobili 380 přístrojů, výroba dalších je zastavena a usilovně pracujeme na certifikacích, jde ale o zdlouhavý proces. Navíc bez dalších finančních prostředků, ať už z prodejů nebo třeba ze státní podpory, nemůžeme vyvíjet pokročilejší funkce, jak jsme měli v plánu. Každopádně všech 186 přístrojů, na které přispěla česká veřejnost a partneři, dodáme do tuzemských nemocnic, hned jak dostaneme výjimku nebo certifikaci. Další přístroje se pak testují v několika zemích Evropy i Severní a Jižní Ameriky.

Budou lékaři a sestry v nemocnicích připravení s CoroVentem okamžitě zacházet, nebo je předtím budete muset nějak vyškolit?

Každý ventilátor musí instalační technik nainstalovat a předvést. Naše přístroje jsou ale záměrně vymyšleny tak, aby se podobaly zařízením, která se už v nemocnicích používají. Zaškolení by tedy nemělo trvat déle než půl hodiny. Máme i instruktážní video a další materiály, které všem pomohou se s CoroVentem dopředu seznámit.

Mnohem větší problém je nedostatek lékařů a sester, kteří by obecně uměli s plicní ventilací zacházet. Tam pak školení už musí být opravdu důkladné. Právě kvůli chybějícímu personálu, který by disponoval těmito znalostmi, došlo v řadě zahraničních zemích k mnoha zbytečným úmrtím. U nás bohužel nevidím žádné snahy ministerstva zdravotnictví toto možné budoucí riziko řešit.

I přes všechny komplikace jsem ale moc rád, že jsme se do projektu pustili. Zvládli jsme vyrobit stovky unikátních přístrojů, které jsou schopné okamžitě pomoci pacientům. Pokud by se objevila druhá vlna covidu nebo jiné nákazy, můžeme je poskytnout nemocnicím, a tentokrát bychom snad onu slibovanou výjimku dostali. Doufám ovšem, že k žádné další krizi nedojde. I tak naše ventilátory najdou uplatnění, jen budeme ještě muset trpělivě čekat na certifikaci.